PLATINA (Platinum) 78PtII,IV

 

VLASTNOSTI A POUŽITÍ

 

            Platina - Pt - je drahý kov, který tvoří s dalšími pěti příbuznými kovy, iridiem - Ir, osmiem - Os, paládiem - Pd, rhodiem - Rh a rutheniem - Ru skupinu tzv. platinových kovů. Nejdůležitější fyzikální a mechanické vlastnosti platiny a platinových kovů jsou uvedeny v tabulce 37.

            Mechanické vlastnosti platiny závisí na její čistotě. Nejčistší platina má v měkkém stavu tvrdost podle Brinella 37 HB. Již malé množství nečistot však její tvrdost zvětšuje. Tažnost žíhané platiny je značná a dosahuje až 40 %. Otěr platiny je v poměru k malé tvrdosti menší než u jiných kovů, zvláště v korozívním prostředí. Dobrou pevností v žáru se vyznačují hlavně některé slitiny platiny (s niklem a rhodiem). Chemicky patří platina k nejodolnějším kovům, neboť je odolná jak proti účinkům :kyselin, tak i proti účinkům plynů za vysokých teplot.

            Pro své velmi dobré chemické i fyzikální vlastnosti se používá hlavně v elektrotechnickém průmyslu (33 %), v chemickém průmyslu (30 %), Ve výrobě a zpracování skla (16 %), dále v klenotnictví, hutnictví, při zpracování ropy, v lékařství apod.

            Jakost ryzí platiny je u nás předepsána ČSN 423860.

 

SLITINY

 

            Velmi často se místo platiny používá některé z velkého počtu jejích slitin. U platiny se setkáváme s třemi typickými druhy slitin.

 

Fyzikální a mechanické vlastnosti platiny a platinových kovů

 

Vlastnost

 

Pt

 

Ir

 

Os

 

Pd

 

Rh

 

Ru

atomová hmotnost

 

195,09

 

192,2

 

190,2

 

106,4

 

102,905

 

101,07

merná hmotnost

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[g/cm3]

 

21,45

 

22,50

 

22,61

 

12,02

 

12,44

 

12,20

teplota tavení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

[°C]

 

1 773,5

 

2454

 

2700

 

1554

 

1966

 

2500

 

 

 

 

 

 

--

 

 

 

 

 

 

teplota varu [°C]

 

4530

 

5300

 

5500

 

3980

 

4500

 

4900

tvrdost podle

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Brinella

 

40

 

190

 

400

 

49

 

110

 

220

v litém stavu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

pevnost v tahu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

v žíhaném stavu

 

137

 

225

 

-

 

186

 

333

 

-

MPa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jsou to slitiny s platinovými kovy, hlavně s iridiem, rhodiem a paládiem, kterých se používá ke stejným účelům jako čisté platiny, dále slitiny s drahými kovy, zlatem a stříbrem, kterých se používá v zubním lékařství, a konečně slitiny s ostatními obecnými kovy, niklem, mědí, kobaltem, železem apod., které však nemají většinou praktický význam.

 

NALEZIŠTĚ

 

            Tak zvaná ryzí přírodní platina obsahuje 70 až 80 % Pt a dále ostatní platinové kovy, často ještě železo a nikl. Platina se nalézá v prvotních nalezištích, z nichž nejdůležitější jsou v jižní Africe nebo v Rusku na Uralu. Jihoafrická naleziště jsou patrně největší světovou zásobou platiny. Platina se vyskytuje rovněž v druhotných nalezištích - rýžovištích. Za spodní hranici rentabilní těžby se považuje obsah 4,5 g platiny na tunu horniny. Při použití mechanizace (plovoucích rypadel) je však rentabilní zpracovávat písky obsahující 1 g platiny na tunu horniny a staré od valy.

            Platina provází i jiné kovy, jako zlato, stříbro, měď a nikl. Při elektrolytické rafinaci těchto kovů přecházejí platina a platinové kovy do kalů, z nichž se získávají. Nepatrné podíly platiny doprovázejí např. kanadské sirníkové niklové rudy.

 

VÝROBA

 

            Čistota přírodní platiny není taková, aby mohla splnit na ni kladené požadavky. Obsahuje asi 20 až 30 % příměsí - železa, mědi, niklu, zlata, stříbra, platinových kovů a hlušiny. Proto se surová platina dále čistí, aby se získal kov dostatečné ryzosti a aby se zároveň oddělily kovy skupiny platiny, z nichž některé jsou mnohem cennější než platina sama. Afinace žárovou cestou se dnes používá jen výjimečně, a to při zpracování odpadů platiny již jednou afinované nebo k získání nejčistší platiny. Žárovou cestou se totiž nedá ze surové platiny odstranit rhodium a iridium. Veškerá surová platina, z prvotních i druhotných nalezišť, se dnes zpracovává afinací mokrou cestou. Nejenže se tímto způsobem získá platina velmi čistá, ale oddělí se všechny ostatní kovy včetně kovů platinových. Postup při afinaci surové platiny a oddělování jednotlivých platinových kovů je znázorněn na obr. 152.

            Pro získávání kovů skupiny platiny z anodových kalů se uplatňují extrakční metody v kapalinách. Výhodné jsou vícestupňové extrakční pochody, u nichž se s výjimkou rhodia dosahuje výtěžnosti do roztoků až přes 99 % (u rhodia 90 až 92 %).

            K fyzikálním účelům se vyžaduje platina čistoty 99,99 až 99,999 %. Získává se z technické platiny mnohonásobným překrystalováním přes chloroplatičitan amonný nebo sodný.